<$BlogRSDUrl$>

12.9.06

dosud nevydané spisy českého velikána nalezeny v Divišově 

Ve sklepení pod sekretariátem spolku ovocnářů v Divišově byly nalezeny dosud nevydané spisy velikána české literatury, spisovatele Jaroslava Haška. Jedná se o velké množství zatím neznámých povídek, ale také o různé alternativní verze Haškova největšího díla, slavného románu o Švejkovi. Na místo okamžitě dorazil nejvýznamnější český znalec Haškovy tvorby Radko Pytlík a po několika hodinách usilovné četby ověřil pravost dokumentů. Tu naopak zpochybnila PhDr. Zora Němcová z Ústavu pro jazyk český a dále uvedla, že Pytlíkovo ověření považuje za čistě účelové, a má Pytlíkovi posloužit pouze jako záminka pro vydání jeho další, v pořadí již pětadvacáté Haškovy bibliografie. Do sporu o pravost spisů se postupně zapojily i další literární kapacity, ovšem v Divišově nehodlají na nic čekat a již připravují obecní vyhlášku o posmrtném udělení čestného občanství jak Haškovi, tak i Pytlíkovi, až zemře. Další chystaná vyhláška má pak upravovat způsob, jakým bude naloženo s občany, kteří odmítnou přispět do sbírky na zbudování sochy Jaroslava Haška na území obce Divišov.

Po kontroverzní vyhlášce na ochranu dětí, umožňující odstřel nezahalených psů, jedná se v krátkém čase o další významnou událost, spojenou s touto malebnou středočeskou lokalitou. Místní obyvatelé přijali nález vesměs s nadšením. Naopak zpochybnění autentičnosti spisů ze strany PhDr. Němcové i dalších akademických autorit z Ústavu pro jazyk český vyvolalo v Divišově řadu negativních emocí. "Ta Němcová má štěstí, že nemá psa, a pokud ho má, udělala dobře, že přijela bez něj. Té bychom psa utratili, i kdyby byl zahalen ve skafandru," uvedl předseda spolku ovocnářů Stanislav Koláčný.

Doktorka Němcová hájí své stanovisko zejména tím, že v nalezených textech se běžně vyskytují současné reálie, které ve své době nemohly být Haškovi známy. "Někdo si zkrátka opatřil starý papír a inkoust, neuměle napodobil Haškův styl a nyní se nezodpovědně baví tím, jaký rozruch vyvolal," tvrdí Němcová. "Hašek byl vizionář," oponuje divišovský místostarosta, "vypuknutí Světové války předpověděl již jako redaktor Světa zvířat, bez hlubších geopolitických znalostí." Obhájci pravosti spisů dále argumentují, že stejným způsobem dalo by se zpochybnit i dílo Julese Verna či H. G. Wellse. "Má vnoučata milují filmy Karla Zemana," rozhořčil se během obecního zasedání Stanislav Koláčný, "mám jim snad říci, že se jedná o podvrh?"

Údajné Haškovy spisy zůstávají v každém případě v majetku obce. Děje se tak v plném souladu se starší divišovskou vyhláškou ze sedmdesátých let, vytvořenou na základě nálezu kosterních ostatků věrozvěstů Cyrila a Metoděje v katastru obce, kdy tehdejší nomenklatura usilovala o převoz ostatků do Benešova na patologii. Ústav pro jazyk český dostal tak propůjčenu pouze malou část spisů k zevrubnějšímu zkoumání. Tisková konference, konaná na půdě Ústavu pro jazyk český ke kauze divišovského nálezu, zatím nepřinesla do případu nové světlo a pouze zde bylo potvrzeno původní odmítavé vyjádření. Po skončení konference však zůstala kopie jednoho ze spisů volně ležet na stole a tak nyní může pravost materiálů posoudit i široká veřejnost:


Osudy dobrého uživatele Švejka

"To máme pěkné léto," navazoval Hasalík svůj vážný rozhovor."

"Stojí to všechno za hovno," odpověděl Palivec, ukládaje tácky do skleníku.

"Ty nám to pěkně na tom internetu vyvedli," se slabou nadějí ozval se Hasalík.

"Na jakým internátu?" otázal se Palivec, "u toho nuselskýho učiliště? Tam se perou každej den, to vědí, Nusle."

"Na internetu na Okounovi, pane hostinský. Zaútočili na jedno diskusní fórum. Co tomu říkáte?"

"Já se do takových věcí nepletu, s tím ať mně každej políbí prdel," odpověděl slušně pan Palivec, zapaluje si dýmku, "dneska se do toho míchat, to by mohlo každému člověkovi zlomit vaz. Já jsem živnostník, když někdo přijde a dá si pivo, tak mu ho natočím. Ale nějakej internát, okoun nebo diskusní fórum, to pro nás nic není, z toho nic nekouká než Bohnice."

Hasalík umlkl a díval se zklamaně po pusté hospodě. "Tady kdysi visel obraz pana ministra informatiky," ozval se opět po chvíli, "právě tam, kde teď visí zrcadlo."

"Jó, to mají pravdu," odpověděl pan Palivec, "visel tam a sraly na něj mouchy, tak jsem ho dal na půdu. To víte, ještě by si někdo mohl dovolit nějakou poznámku a mohly by být z toho nepříjemnosti. Copak to potřebuju?"

"Ten útok na to diskusní fórum, to muselo to být asi ošklivý, pane hostinský."

Na tuto záludně přímou otázku odpověděl pan Palivec neobyčejně opatrně:

"V tuhle dobu bývá na diskusních fórech strašnej nával. Vrátily se děti z prázdnin a nevědí, co roupama."

"Jaké diskusní fórum máte konkrétně na mysli, pane hostinský?"

"Na takovou maličkost se nepamatuju, já jsem se nikdy o takovou hovadinu nezajímal a nikdy jsem nebyl na to zvědavej," odpověděl pan Palivec, "přílišná zvědavost škodí."

Civilní aktivista Hasalík definitivně umlkl a jeho zachmuřený výraz se zlepšil teprve příchodem Švejka, který, vstoupiv do hospody, poručil si černé pivo s touto poznámkou:

"V Nagánu dneska taky mají smutek."

Hasalíkovy oči zasvítily plnou nadějí, řekl stručně:

"Mají tam deset nahackovaných serverů."

"Má jich tam být dvanáct," řekl Švejk, když se napil.

"Proč myslíte dvanáct?" otázal se Hasalík.

"Aby to šlo do počtu, do tuctu, to se dá lepší počítat a na tucty to vždycky přijde lacinějc," odpověděl Švejk.

Panovalo ticho, které přerušil sám Švejk povzdechem: "Tak už je to diskusní fórum na pravdě boží, dej mu pánbůh věčnou slávu. Ani se nedočkalo, až bude první v Toplistu. Když já jsem sloužil u AutoContu, tak jednomu webmasterovi spadla Opera, až spadl i on ze židle a zabil se docela klidně. Chtěli mu pomoct se zas nalogovat, vysadit ho, a divějí se, že je úplně mrtvej. A měl taky avancírovat na manažéra. Stalo se to při akci Internet do škol. Tyhle akce nikdy nevedou k dobrýmu. Na tom Okounovi to taky byla nějaká akce. Jednou se pamatuji, že mně scházelo při takové akci dvacet anonymních proxyn a že mě zabanovali za to na čtrnáct dní na Lapiduchu a dva dni jsem se nedostal ani na iDnes, jak svázanej do kozelce. Ale disciplína na internetu musí být, jinak by si nikdo nedělal z ničeho nic. Náš admin Makovec, ten nám vždy říkal: "Disciplína, vy kluci pitomí, musí bejt, jinak byste lezli jako vopice po stromech, ale netiketa z vás udělá lidi, vy blbouni pitomí.' A není to pravda? Představte si park, řekněme na Karláku, a na každým stromě jeden bloger bez disciplíny. Z toho jsem vždycky měl největší strach."

"Na tom Okounovi," navazoval Hasalík, "to udělali vandalové." "To se mýlíte," odpověděl Švejk, "udělali to blogeři, kvůli prodeji Blogspot.com Googlu."

A Švejk vyložil svůj názor na mezinárodní situaci na internetu. Blogeři to prohráli v roce 2005 s Amazonem, YouTube i s BitTorrentem. Chtěli, aby jim vyhledávače pomohly, a když se to nestalo, zaútočili na to diskusní fórum.

"Máš rád blogery?" obrátil se Švejk na hostinského Palivce, "máš rád ty pohanský psy? Viď že nemáš."

"Host jako host," řekl Palivec, "třebas bloger. Pro nás živnostníky neplatí žádná politika. Zaplať si pivo a seď v hospodě a žvaň si, co chceš. To je moje zásada. Jestli to diskusní fórum zničil bloger nebo vandal, katolík nebo mohamedán, anarchista nebo sociální demokrat, mně je to všechno jedno."

"Dobře, pane hostinský," ozval se Hasalík, který opět pozbýval naděje, že z těch dvou se dá někdo chytit, "ale připustíte, že je to velká ztráta pro internet."

Místo hostinského odpověděl Švejk:

"Ztráta to je, to se nedá upřít. Hrozná ztráta. Vono se takový diskusní fórum nedá nahradit nějakým Alíkem nebo Raketou. Vono mělo bejt jenom ještě líp zabezpečený."

"Jak to myslíte?" ožil Hasalík.

"Jak to myslím?" odvětil spokojeně Švejk."Docela jenom takhle. Kdyby bylo bejvalo to diskusní fórum ještě líp zabezpečený, aby si tam nemohl každej psát, co ho napadne, tak by ho jistě už dávno zrušili, protože by jim tam nechodil už vůbec nikdo, a nemuselo zemřít takovou hanebnou smrtí. Když to povážím, diskusní fórum na Brouzdej, a voni ho zamordujou. Vždyť je to ostuda, je toho plná Lupa. U nás před léty v Budějovicích zamordovali na trhu v nějaké takové malé hádce jednoho obchodníka s dobytkem, nějakého Břetislava Ludvíka. Ten měl syna Bohuslava, a kam přišel prodávat prasata, nikdo od něho nic nekoupil a každý říkal:,To je syn toho zamordovanýho, to bude asi také pěknej lump.' Musel skočit v Krumlově z toho mostu do Vltavy a museli ho vytáhnout, museli ho křísit, museli z něho pumpovat vodu a von jim musel skonat v náručí lékaře, když mu dal nějakou injekci."

"Vy ale máte divná přirovnání," řekl Hasalík významně, "mluvíte napřed o diskusním fóru na Brouzdej a potom o obchodníku s dobytkem."

"Ale nemám," hájil se Švejk, "bůh mě chraň, abych já chtěl někoho k někomu přirovnávat. Pan hostinský mne zná. Viď že jsem nikdy nikoho k někomu nepřirovnával? Já bych jenom nechtěl být v kůži těch, co mají na Brouzdej domeček. Co teď budou dělat? Diskusní fórum zničený, internet v rozvalinách. A vymýšlet zase nějaký nový fórum? Co z toho bude? Přijdou zas ti konkurenční blogeři, a bude s fórem ámen podruhé. To byl ve Zlivi u Hluboké před léty jeden hajný, měl takové ošklivé jméno Pinďour. Zastřelili ho pytláci a zůstala po něm vdova s dvěma dítkami a vzala si za rok opět hajného, Pepíka Šavlovic z Mydlovar. A zastřelili jí ho taky. Pak se vdala potřetí a vzala si zas hajného a povídá: ,Do třetice všeho dobrého. Jestli teď se to nepodaří, tak už nevím, co udělám.' To se ví, že jí ho zas zastřelili, a to už měla s těmi hajnými šest dětí dohromady. Byla až v kanceláři krajskýho hejtmana a stěžovala si, že má s těmi hajnými trápení. Tak jí doporučili porybnýho Jareše z ražické bašty. A co byste řekli, utopili jí ho při lovení rybníka, a měla s ním dvě děti. Pak si vzala nunváře z Vodňan, a ten ji jednou v noci klepl sekyrou a šel se dobrovolně udat. Když ho potom u soudu v Písku věšeli, ukousl knězi nos a řekl, že vůbec ničeho nelituje, a také řekl ještě něco hodně ošklivého o Otci Internetu." "A nevíte, co o něm řekl?" otázal se hlasem plným naděje Hasalík.

"To vám říct nemohu, poněvadž se to nikdo neodvážil opakovat. Ale bylo to prý tak něco strašlivýho a hroznýho, že jeden vývojář od Microsoftu, který byl při tom, se z toho zbláznil a ještě dodnes ho drží v izolaci, aby to nevyšlo najevo. To nebyla jenom obyčejná urážka Otce Internetu, jaká se dělá ve vožralství."

"A jaké urážky Otce Internetu se dělají ve vožralství?" otázal se Hasalík.

"Prosím vás, pánové, obraťte list," ozval se hostinský Palivec, "víte, já to nemám rád. Leccos se kecne a pak to člověka mrzí."

"Jaké urážky Otce Internetu se dělají ve vožralství?" opakoval Švejk."Všelijaké. Vopijte se, klikněte si na pooh.cz/pooh a uvidíte, co začnete mluvit. Vymyslíte si toho tolik na Otce Internetu, že kdyby toho byla jen polovička pravda, stačilo by to, aby měl ostudu pro celý život. Ale von si to Otec doopravdy nezaslouží. Vezměme si tohle. U Fuky se musel skrývat před matkou již v útlém věku. Na Toplistu ho předběhnul nějaký lump s pornoblogem, potom ho sexuálně ponížili hloubětínští bezdomovci, když si je chtěl vyfotografovat. Teď zas jednomu z jeho žáků zamordovali diskusní fórum. To aby měl člověk železné nervy. A potom si vzpomene nějakej vožralej chlap a začne mu nadávat. Kdyby dnes něco vypuklo, půjdu dobrovolně a budu sloužit Otci Internetu až do roztrhání těla."

Švejk se napil důkladně a pokračoval:

"Vy myslíte, že to Otec Internetu takhle nechá bejt? To ho málo znáte. Vojna s konkurenčními blogery musí být. Zničili jste mýmu učedníkovi diskusní fórum, tak tady máte přes držku. Válka jest jistá. Kostěj a Prima nám pomůže v té válce. Bude se to řezat."

Švejk v té prorocké chvíli vypadal krásně. Jeho prostodušná tvář, usměvavá jak měsíc v úplňku, zářila nadšením. Jemu bylo vše tak jasné.

"Může být," pokračoval v líčení budoucnosti internetu, "že nás v případě války s blogery napadnou ochrankáři ze supermarketů, poněvadž ochrankáři a blogeři drží dohromady. Jsou to takový potvory, že jim není v světě rovno. Můžeme se však spojit s Paroubkem, který má od voleb spadeno na všechny. A už to půjde. Válka bude, víc vám neřeknu."

Hasalík vstal a řekl slavnostně:

"Víc nemusíte povídat, pojďte se mnou na chodbu, tam vám něco povím."

Švejk vyšel za civilním aktivistou na chodbu, kde ho čekalo malé překvapení, když jeho soused od piva ukázal mu legitimaci Mezinárodní Blogerské Asociace a prohlásil, že mu vypíná internet a že ho ihned odvede na Ministerstvo informatiky. Švejk snažil se vysvětlit, že se asi ten pán mýlí, on že je úplně nevinný, že nepronesl ani jednoho slova, které by mohlo někoho urazit.

Hasalík mu však řekl, že se skutečně dopustil několika trestných činů, mezi kterými hraje roli i zločin vandalismu.

Pak se vrátili do hospody a Švejk řekl k panu Palivcovi: "Já mám pět piv a jeden rohlík s párkem. Teď mně dej ještě jednu slivovici a já už musím jít, poněvadž jsem zabanovanej a musím vodevzdat počítač."

Hasalík ukázal panu Palivcovi legitimaci, chvíli se díval na pana Palivce a pak se otázal:

"Jste ženat?"

"Jsem."

"A může vaše manželka za vás vésti obchod po dobu vaší nepřítomnosti?"

"Může."

"Tak je to v pořádku, pane hostinský," vesele řekl Hasalík, "zavolejte sem svou paní, předejte jí to a večer si pro vás přijedem."

"Nic si z toho nedělej," těšil ho Švejk, "já tam jdu jenom pro vandalismus."

"Ale pro co já?" zabědoval pan Palivec."Já byl přece tak vopatrnej."

Hasalík se usmál a vítězoslavně řekl:

"Za to, že jste řekl, že sraly mouchy na ministra informatiky. Oni vám už ty internety vyženou z hlavy."

A Švejk opustil hospodu U rybiček v průvodu Hasalíka, kterého, stíhaje jeho tvář svým dobráckým úsměvem, se optal, když vyšli na ulici:

"Mám slézt z chodníku?"

"Jak to?"

"Já myslím, když jsem zabanovanej, že nemám práva chodit po chodníku."

Když vcházeli do vrat Ministerstva informatiky, řekl Švejk:

"Tak nám to pěkně uteklo. Chodíte často k Rybičkám?"

A zatímco vedli Švejka do přijímací kanceláře, U rybiček předával pan Palivec hospodu své plačící ženě, těše ji svým zvláštním způsobem:

"Neplač, neřvi, co mně mohou udělat kvůli posranýmu obrazu pana Mlynáře?"

A tak zasáhl dobrý uživatel Švejk do dějin internetu svým milým, roztomilým způsobem. Historiky bude zajímat, že on viděl daleko do budoucnosti. Jestli situace vyvinula se později jinak, než jak on vykládal U rybiček, musíme mít na zřeteli, že neměl průpravného internetového školení.


související články: Vandalové útočí na diskusní fórum

14.5.06

diskuse na webu: pravidla hry podle pepy sádry 

Na "předním" sluníčkovém internetovém blogportálu Brouzdej.cz jsem narazil na zajímavý, kvalitně vybalancovaný článek s názvem Diskuse na webu: Pravidla hry podle majitele. Autorem je můj dlouholetý oblíbenec, bytost zvaná Hasalík, jakýsi Vítek Havliš českého internetu, řečeno modelářským žargonem. Poměrně rozsáhle se zde písmenkuje o mé osobě, až by mohl vzniknout dojem, že je článek postaven na mých zlovolných kouscích a že jsem snad nějaký špatný člověk. Skutečnost je však taková, že jsem ještě mnohem horší člověk, než toto pojednání srdceryvně a demagogicky popisuje - přesto však bude fér, když několik jistě nepodstatných detailů uvedu na pravou míru. Původní text tím snad na své údernosti neutrpí a jeho pevná konstrukce se určitě pod tlakem mých chabých argumentů nezhroutí. Dovolil jsem si tedy hrubě vytrhnout z kontextu pár vět z článku a připojil k nim svůj komentář:

Tento človíček (pepa sádra) si tedy stěžoval, že jsem mu nezveřejnil několik jeho komentářů (ukázka).

■ Človíček si předně nestěžoval. Človíček konstatoval. On většinou konstatuje. Darkmasterovi alias BlogyBrouzdejovi alias RadimHovi alias Vandalove.czovi alias explorerovi alias modlahovi alias Doomanovi alias kdovícoještě (dále jen Hasalík) napsal človíček za svůj život pod články maximálně 10 reakcí, reakcí košatých, slušných, vypečených a přísně k tématu hovořících. Když napsal človíček tu jedenáctou, co Hasalík linkuje ve svém prima vyváženém pojednání, a reakce se pod článek nepropracovala, usoudil človíček, že Hasalíkova nová pokrytecká fičura, nazývaná "moderovaná diskuse", nebude to pravé ořechové a už nikdy Hasalíkovi pod článek žádnou reakci nenapsal. Od té doby jsou vůbec diskuse pod Hasalíkovými články tak nějak smutné, protože mu tam nepíše prakticky nikdo. A od té doby píše človíček a jemu podobní o to více své reakce jinam, nejlépe tedy tam, kde tyto reakce skutečně zazní. A docela se to daří, neboť od té doby propagace fenoménu "Hasalík" značně pokročila.

Zvláštní je, že Pepa Sádra vystupuje ostře proti této "cenzuře" a přitom si nedokáže pohlídat mazání příspěvků ve svém diskusním klubu. Dokonce nedávno veřejně oznámil, že hodlá některé příspěvky smazat.

■ Hasalík s vyvážeností sobě vlastní milosrdně opomíjí CO se maže, JAK se to maže a PROČ se to maže, když už se maže.

CO tedy maže sádra? Maže gaychat, pokud nény ftipny, maže nepodstatné věci, které při zpětném pročítání diskusi znepřehledňují, věci které diskusi berou spád. V žádném případě nemaže sádra příspěvky nepohodlné, opoziční či kritické, ať už jsou sebeostřejší. Představitelé protichůdných názorů, jako je samotný Hasalík a jeho četná alter ega nebo kovboj Paleček, mají v diskusi stovky a stovky příspěvků, mnohem více, než samotný sádra. JAK maže sádra? Maže zpětně, s časovým odstupem. Všechno tedy v diskusi zazní, nic se neschvaluje. PROČ maže sádra? Protože je kokot, který čas od času dostane oprašovací pečovatelský záchvat. Maže z technických důvodů a mazat vůbec nemusí, klidně nad tím může mávnout rukou - na rozdíl od Hasalíka, jehož neustálá snaha administrativně měnit reálný stav věcí je podstatou jeho existence.

CO maže Hasalík? Vlastně nic, on "jenom" nenechá ten názor zaznít, neschválí ho, takže svědomí má "čisté" a v klidu může vyrazit za zábavou. JAK maže Hasalík? Vlastně nějak, protože neslyšně, lépe řečeno "více než neslyšně", viz úvod tohoto odstavce. PROČ maže Hasalík? Aby pokřivil realitu. Aby se nevědělo alespoň tam, kde to může ovlivnit, jaké názory na jeho počínání mohou také existovat. Aby si nějaký nebožák bez názoru mohl podle vnějších znaků pomyslet, že je vlastně všechno v pořádku. Aby ten nešťastník mohl pak začít u Hasalíka blogovat podobné píčoviny s pocitem, že existují na netu laskavá ghetta, kde na sebevětší blábol jsou reakce buď kladné, nebo přinejhorším žádné.

Jednou za čas se v jeho diskusi objeví rozhořčený příspěvek některého z diskutujících, který kritizuje mazání názorů.

■ To jsou mi ale teda nějací mizerní a nedůslední "cenzoři", když nesmažou i takový příspěvek, příspěvek usvědčující. Jestli on náhodou podobný příspěvek neusvědčuje z jediné věci, a to z chorobné otravnosti samotného pisatele, jímž je obvykle stále ten samý magor, na Okounovi nechvalně známý tapetář a patternista Paleček.

...Pepa Sádra, který má svůj blog zcela bez možnosti diskuse pod články.

■ Když si vandal pepa kdysi zakládal svou zlostnou internetovou stoku, tak ještě blogspot.com technicky neumožňoval něco jako je diskuse pod články. Založil si tedy pepa návštěvní knihu, která je tam dodnes. V této návštěvní knize pepa nikdy nesmazal ani hovno. Naopak - už tehdy si pepa v té návštěvní knize z mazání nepohodlných příspěvků dělal kozy.



Na rovinu - neberu majitelům všelikých internetových kurníčků právo uplatňovat vlastní představy, jak spravovat svůj virtuální prostor. Pokud však tento svůj prostor spravují podobným způsobem, jako např. Hasalík, beru jim právo snažit se i mimo svůj kurníček umlčet všechny, kterým se takové počínání nelíbí nebo jim připadá tragikomické. Beru jim právo skandalizovat a špinit ty, kteří jdou okolo, vidí hovado, chtějí se mu vysmát, nemají tu možnost a tak pokračují v krasojízdě a vysmějí se mu jinde. Dokud takový správce nebude tiše zalezlý v tom svém kurníčku a místo toho bude pobíhat po celém internetu a dštít síru, beru mu právo divit se tomu, že je považován za šaška a že mu kdekdo bez uzardění a s chutí virtuálně nakope prdel.

Ono je to vůbec dnes s tím právem, co kdo může a nemůže, dost složité. Panuje totiž čas uvolněných mravů, kdy Dánové kartinkují proroky, Peršané svolávají kongresy o holocaustech, opeřenci šíří světem epidemie a Hasalíci, díky internetu, šíří světem své bludy. Tím však šaráda nekončí, ale pokračuje. Stoupenci proroků vypalují Dánům ambasády, Židé cení zuby na revizionisty, ptáci jsou vybíjeni ve velkém. K vybíjení Hasalíků však překvapivě nedochází a Hasalíci mohou tedy své bludy šířit vesele dál, jen se jim čas od času dostane řádného výsměchu. Ovšem Hasalíci si pranic neváží toho, jak lacino vyvázli a ještě naříkají: "Vždyť to přeci nemusíte číst!"

Ano, mám právo nečíst všechny ty píčoviny, které autor článku, pan Radim Hasalík, neustále plodí a nevěnovat pozornost jeho aktivitám. Stejně jako on má plné právo je nepsat a ony aktivity nepáchat. Situace je však taková, že jsme se oba dva svobodně rozhodli těchto svých práv nevyužívat.


8.7.05

Vesjolyje Kartinki: pepa sádra's 18 Greatest Shits 

update: protože ty hovada z imagehigh.com to maj rozbitý a je hovno vidět, tak to někdy předělám, ale ještě nevím kdy


Čti Blesk!
Kartinki XIII: Blesk = lháři, zloději, vrazi - Top 20
17.5.2004

Vítejte v EU
Kartinki XII: Noví Evropané
10.5.2004

Human Organ Dealers
Kartinki XX: Nad dopisy diváků
8.7.2004

Mírov Redemption
Kartinki IX: Filmy budoucnosti - Top 20
19.4.2004

I. Katoliga
Kartinki X: Může za to hokej - Top 20
26.4.2004

Jdu dobře k lanovce?
Kartinki XVII: Klasické Kartinki - Top 20
15.6.2004

Strossmayer Hills
Kartinki XX: Nad dopisy diváků - Top 20
8.7.2004

Škromach s dětmi
Kartinki XVI: Zase nějaké volby - bottom
8.6.2004

Stierlitz a Zeman
Kartinki XX: Nad dopisy diváků - bottom
8.7.2004

Zabili Kennyho
Kartinki VIII: Vesjolyje Velikonoce - Top 20
13.4.2004

Play it loud
Kartinki XXIV: Ček? Tek! - Top 20
3.8.2004

Už s ním byli všude, teď to zkoušejí na Nově
Kartinki XV: Lekce demokracie v Iráku - Top 20
31.5.2004

Pope DJ
Kartinki XXIV: Ček? Tek! - bottom
3.8.2004

Rozhodlo se dávno dopředu ve vatikánské klubovně
Kartinki Speciál: Heil Nazinger
20.4.2005

Štěnice: Hans, Schorschi, Paul a Rudi
61. Válka jde do důchodu - Top 20
30.4.2005

www.listopad.cz
Kartinki XXXIX: patnáct let bez práva na práci - Top 20
16.11.2004

Stone Throw
Kartinki XXVIII: XXVIII. Olympijské hry - Top 20
30.8.2004

Stalinchat: Báťuška že neuměl všemi deseti?
66. Opět ve službách pravdy - Top 20
11.6.2005

8.4.05

Jean Paul II n'est plus 

Po návratu z cest mohl jsem konečně v klidu a bezpečí domova spočinout v tiché vzpomínce na Svatého Otce. Ušetřen kýčovitých alpských panoramat, ukonejšen milým a laskavým výhledem na budovu Centrotexu, ponořil jsem se do rozjímání nad košatou kariérou jednoho z největších entertainerů moderního věku. Krutě lakonická zpráva z teletextu Television Suisse Romande, jež uvozuje tuto mou elegii, snad nejlépe vystihuje prázdnotu, smutek a bolest, které zavládly v duších milionů fanoušků na celém světě. Jean Paul II n'est plus.

"Fandíš?"

"Kurva fandím!", chtělo by se přispěchat s nesmělou odpovědí, jenomže už není komu.

O tak významné a nečekané události, o které tiše spekulovala snad jen hrstka temných vizionářů z "Krabice živých", se nyní, když už k ní konečně došlo, poměrně málo informuje. Úcty samotné je rovněž pomálu. Švýcarská televize přerušila vysílání pouze na tři hodiny, a to jenom na 1. programu, kdežto na dvojce klidně dál běžel hokej. Vysílání tam přerušili až po hokeji, což by udělali stejně, protože Švýcaři chodí brzo spát. To bylo v sobotu. V neděli v poledne, tedy necelý den poté, se Jarno Trulli bezostyšně prohání ve formuli po poušti někde v nějakém pohanském emirátu. Nakonec si zpupně dojede druhý, místo aby se jako správný Ital vyboural hned v první zatáčce. Time Magazín sice přišel se zvláštním vydáním, kde Svatému Otci věnoval šedesát stránek, ale dalších třicet zahltil naprostými nesmysly, které s katolickým showbyznysem nějak nesouvisí a tudíž nikoho nezajímají. Několik dní po papežově smrti si klidně umře nějaký monacký krupiér a média si o tom okamžitě rozjedou kampaň, jako kdyby se nechumelilo. Ještě ani neskončil oficiální smutek vyhlášený Vatikánem, a u nás už se zase místo o Giovanni Pablo Secondo píše o Stanislav Gross Primo.

Tuto neuspokojivou situaci naštěstí napravili bloggeři. V naší zemi už o tom blognul doslova každý - a tak činím s maličkým zpožděním i já sám, aby zase nebyly nějaké potíže a ten druhý Otec, co ještě neumřel, mi zas nechtěl vypnout internet. Úplně první, kdo se na toto téma se svým typickým nadhledem a nonšalancí rozepsal, byl samozřejmě Radim Hasalík. Až by se chtělo věřit, že to byl on sám, kdo Svatému Otci třikrát jemně poklepal kladívkem na lebeční kost. Každopádně Radim to napsal jasně a od té chvíle všichni vědí: Jean Paul II n'est plus.

Po odchodu Elvise, Vinetoua a "Kamaráda do deště" mají tedy nyní světoví promotéři opět o pořádnou starost navíc. Vždyť tolik náměstí a amfiteátrů, co vyprodal Svatý Otec, takoví Pink Floyd, U2 nebo Standa Dolínek nezaplní, i kdyby se rozhodli ode dneška koncertovat dohromady. O obrovském úspěchu na rozličných místech zeměkoule pak ani není třeba mluvit - a to vše bez okázalých laserových show a každodenního omílání v MTV. Jasným důkazem je i poslední live unplugged vystoupení Svatého Otce o velikonoční sobotě na Saint-Pierre Stage Arena ve Vatikánu. Trocha telepatie, pár glam-rockových grimas a publikum bylo v transu. Gene Simmons se ještě má co učit. Gesto, s jakým Jean Paul odmítnul mikrofon, by si nemohl dovolit ani tak mocný a vábivý tenor, jako je Bohuš Matuš. Kdyby svým fanouškům nabídnul podobně střídmou show například guru všech minimalistů Brian Eno, vypískali by ho i ti nejvěrnější.

Místo nudného a zdlouhavého prohrabávání se diskografií nebo nejúspěšnějšími koncertními šňůrami, na závěr snad jen pár obrázků z kartinkového archivu pepy sádry. Nechť oko čtenáře pohlédne na Svatého Otce a uloží si do paměti jeho čtveráckou, věčně mladou tvář. Tělesná schránka umělcova, vystavená celý týden ve Vatikánu, se po pátečním poohřbu již rozkládá na jistě příhodnějším místě, ale jeho duše zůstává s námi. Jean Paul II n'est plus?




15.8.04

Lapipooh.cz: láska a pravda opět zvítězily 

Člověk je od přírody tvor žvanivý a strašně rád diskutuje na všemožná témata. Internet dal této lidské vlastnosti nový rozměr. Může se zde uplatnit doslova každý - tedy i ten, komu jsou tradiční diskusní prostředí zapovězena. Ve skutečném životě outsider - na internetu president vesmíru. To je typická charakteristika řady lidí a není třeba se za to stydět. Vždyť i mysteriózní guru české bloggerské scény Daniel Dočekal se může prezentovat podobným životním scénářem. Na internetu vystupuje tato tajemnými legendami opředená osobnost pod vskutku ambiciózní přezdívkou Medvídek Pů.

Před nástupem internetu neměl Daniel na růžích ustláno. V kroužku mladých techniků ho vrstevníci řezali jak psa a kradli mu svačiny. Před svou despotickou matkou se musel ukrývat po bytech svých známých. Po hospodách většinou ani nestihl dopovědět první větu a už ho tloukli a hnali zpátky na ulici. Podobně se Danielovi vedlo i při návštěvách sportovních akcí - pokud chtěl se svým typickým nadhledem rozpoutat jakoukoli diskusi, zlili ho okolostojící nekompromisně pivem z kelímků. Když se pak zmáčený plížil zastrčenými uličkami k domovu, děsil se náhodných kolemjdoucích, kteří jeho stav považovali za projev inkontinence. Na stranických sjezdech tak dlouho uspával delegáty svým monotóním hovězím hlasem, až se mu začali vyhýbat. Přestali mu posílat pozvánky a pak ho pro opakovanou neúčast vyloučili. Ze zoufalství se Daniel pokusil proniknout do komunity hloubětínských bezdomovců, ale byl oloupen a sexuálně ponížen.

Když pak v polovině devadesátých let navštívil Českou Republiku dalajláma a zapnul nám internet, nalezl Daniel konečně svůj smysl života. Přestal úplně vycházet z klimatizovaných místností, založil si blog na pooh.cz a postupně se vypracoval na nejsuverénější virtuální identitu v zemích bývalé Varšavské smlouvy. Když dnes potkáte tohoto původně bojácného neduživého chlapce např. na diskusním serveru Lapipooh.cz, nepokoušejte se ho polekat, už před vámi neuteče. Naopak: vyčkejte přibližně 10 minut, až vám napraví hlavu. Po přihlášení k síti ztrácí Daniel veškeré zábrany a obranné instinkty - nebojí se dokonce ani Ivo A. Bendy, kterého se jinak bojí úplně všichni. Dokonce neváhá napadnout kontaktéra Bendu přímo ve vysílání veřejnoprávního rozhlasu a obvinit ho ze "zahlcování českého internetu stovkami naprostých blábolů". Daniel totiž velice dobře ví, o čem mluví: sám zaujímá v této činnosti naprosto dominantní postavení.

Ale vraťme se k Lapipooh.cz, protože z těchto končin bude dnešní obrazová příloha. Názorně si nyní předvedeme, s jakou bravurní neohrožeností a statečností se Daniel a jeho ošetřující sestra Jitka CL vypořádávají s těmi, na které ještě internet není připraven. Úvodem celé diskuse je třeba uvést, že pod dojmem jistého novinového článku se vedla řeč o soutěži Krabice živých. Uživatelka enike vznesla dotaz, kde lze tuto soutěž na internetu nalézt.


Pro čtenáře neznalé věci dodejme několik upřesňujících informací. Předně: uživatel ESO je ve skutečnosti pubertální třicátník s minimálním vzděláním. Udělení inženýrského diplomu si vynutil rozmístěním několika kilogramů výbušnin v děkanově kanceláři. Svou naprostou neznalost ve světě IT se pokouší kamuflovat tím, že se v tomto oboru nechal zaměstnat ve vedoucí pozici. Jeho brutální slovník je na českém internetu vyhlášený - dokonce i v nechvalně známém diskusním klubu Kompost vstávají ostatním diskutujícím nad jeho příspěvky vlasy hrůzou na hlavě.

Spekulace účastníka ESO o jakémkoliv mazání na Lapipooh.cz jsou samy o sobě hrubou urážkou vysokého morálního kreditu všech lidí, kteří se o server starají. Jitka CL, vrcholná představitelka Lapipooh.cz, je považována za jakousi matku Terezu českého internetu a nikdy v životě nikoho nesmazala ani nezabanovala. Zhruba půlhodinová životnost nových klubů na Lapipooh.cz, které nesouvisejí se seriálem Stargate, je zpravidla způsobena technickými potížemi na serveru. Půlhodinová životnost klubů, které souvislost se Stargate pouze předstírají, má stejné důvody. Dokonce ani pepa sádra, jehož příspěvky se jinak mažou všude kam vleze, nemá na Lapipooh.cz jediný smazaný příspěvek. A bylo by hodně laciné argumentovat tím, že pepa sádra nikdy nic na Lapipooh.cz nenapsal.

Lapipooh.cz a Jitka CL má vynikající vztahy se všemi ostatními diskusními servery - už jenom proto, že Jitka CL všechny ty servery vlastně založila, než se rozhodla naplno věnovat herecké kariéře. Všude také na ni dodnes s láskou vzpomínají - a nejvíce právě na zmiňovaném Lopuch.cz - rodiny se navzájem navštěvují a dávají si drobné dárky. Ostatně: na Lapipooh.cz se kromě linkování na Lopuch.cz prakticky nic jiného nedělá. To konečně nejlépe dokazuje samotný Daniel alias Medvídek Pů, když neprodleně přispěchá s linkem na údajně kontroverzní server - a činí tak bez zbytečných řečí, jako by se právě prodíral přeplněným autobusem, volaje: "Pozor, uhněte, pouštím stařenku sednout". Jitka CL tentokrát vyjímečně přichází pozdě a z jejího laskavého napomenutí je jasně cítit žal a zklamání z toho, že nemohla poskytnout link sama. Medvídek Pů pak s podtextem omluvy Jitce alespoň velkolepě rozvíjí jí nahozený motiv. Dokonalá symfonie.

Chuligánský inženýr ESO není v tuto chvíli schopen na oprávěnou zdrcující kritiku adekvátně reagovat. Odchází tedy do hluboké noci přepadat bezbranné důchodce a se svojí další sprškou sprosťáren se objevuje až druhého dne ráno:


Tento vulgární příspěvek však již přesahuje i ty nejliberálnější mantinely slušného vychování a tak je se vší rozhodností zcela oprávněně smazán. V odpoledních hodinách opět přichází ESO s prakem a flusačkou, zřejmě hnán touhou znesvětit tuto laskavou oázu dalšími nehoráznostmi. Shledává však, že pro podobný dobytek není zde již místa. S bolestnou grimasou ve tváři se ESO propadá do temnoty věčného zatracení:


Krásný příběh, kouzelní lidé, co říkáte? Láska a pravda opět zvítězily.

podrobný životopis D. Dočekala zde


TOPlist

This page is powered by Blogger. Isn't yours?